Liana:ESOTERIKA - MAGIE

Liana

Kdo je Čarodějka - Čarodějnice a co umí taková  Čarodějka ?
Využít svých schopností  pro jiné, kteří nemají takový dar, talent. Využívat je pro  druhé v dobrém úmyslu pomoci,
NE škodit.

Co můžeme  od Čarodějky očekávat ?
Věštění z karet, z run, kostek,
z ruky, křišťálové  koule, kyvadélka,  virgule,
čtení z lógru nebo čajových  lístků…
Můžeme se setkat s automatickým  psaním,
nebo přikládáním  ruky na  fotografii.
Za Čarodějky můžeme  brát i  bylinkářky (dnes léčitelky).
Specifické umění je  numerologie, nebo astrologie.


Použila bych teď větu z Werichovy písničky  : "Ten umí to a ten zas  tohle a všichni dohromady uděláme moc". Každá Čarodějka umí něco, každá má talent na něco jiného.  Něco jí jde lépe, něco hůře. Neznám  Čarodějku, která  by "uměla" vše.

A  je to tak asi dobře. I v životě jsme v něčem dobří, v něčem  tápeme. Všichni víme,  že na dvou křeslech se dobře nesedí  (i když ne všichni to dodržujeme).

Myslím si, že každá  Čarodějka je natolik citlivá, že pozná  co má dělat, v čem  pomáhat a na co se soustředit.
Já například cítím, že ze  mě dobrá kartářka nikdy  nebude,
mě prostě do ruky kartičky  nepatří. A tak se toho držím zuby-nehty.. Dělám jen to,  co ke  mě přijde samo, do ničeho se nenutím. Pokud mám z něčeho  pocit, že mě nejde, nebo nebaví - je to pro  mě znamení, že  to nemám dělat.

Možná bych také měla "naťuknout" něco málo o sobě.. Aby mé vyprávění mělo smysl,  začnu mým ranným dětstvím. 
Mám zvláštní, absolutní paměť i z doby, kdy mě zemřela  vlastní babička. A to mě byl 1 rok. Pamatuji si, jak mě rodiče  a bráška  učili chodit. Byla jsem drobná blondýnečka, hubená,  bledá,  viditená modrá žilka mezi očima, na kořeni nosu. Jak se  říkávalo - takové nedochúče, vyžle. Bylo  to období, kdy jsem dobrovolně  odmítala jíst. To trvalo do  mých 12 let. Pak přišla jedna nemoc a dieta  a z „nežerky“  se stala „žerka“.

Od cca 2 - 3 let let si  už  pamatuji úplně všechno.
V době, kdy mě byly 2 roky, mamka tehdy  jezdila na tramvaji jako průvodčí, převážně noční služby,  právě kvůli mě  a mému hlídání. . Takže přes noc hlídal  hlavně táta, když byl na  rybách - tak brácha. Občas se  stávalo, že se brácha zatoulal a přitom  měl hlídat, nebo  se maminka potřebovala prospat aspoň 3 hodiny po noční službě, tak jsem bývala u naší sousedky, která měla domek vedle domku  našeho.  Jmenovala se paní Andělová, byla to už tehdy  stará paní.  Klasická babička z románu Boženy Němcové.  Dlouhé sukně, zástěra, šátek  na hlavě, hůl...

Zhruba  ve stejné době o mě jiný soused (také  starý pán) řekl  tátovi, že se nedožiji dospělosti, protože děti s  takovou  žílou byly buď děti z koncentráků, nebo čarodějnice.... 
Sousedovi se nelíbil ani fakt, že jsem byla narozená na Hromnice  (nebo  také magický svátek Imbolc) Táty se to velmi dotklo  a
se sousedem se na ulici porval. Sousedka sousedovi též řekla  své a vzala si mě pod ochranné křídlo.

Chodila  trhat  koření do luk a lesů, doma z toho (z mého dětského pohledu)  něco  vyráběla.... Měla králíky, slepice, kozu, chodila na pastvu a sedávala pod rozložitou, krásnou lípou.
Koza se pásla, slípky hledaly žížaly, paní Andělová pletla punčochy a vyprávěla příběhy.... Brala  mě sebou na toulky přírodou,  učila mě různým lidovým zvykům,  naučila mě návody na  různé věci... To naše přátelství vydrželo v  podstatě  do mé puberty, pak paní Andělová zemřela.
Dnes, když se  ohlédnu  zpátky, dává mě to smysl.
Každá vzpomínka je dosazení kousku  do  celé mozaiky......


Před  lety, v době téměř dospělosti jsem potkala jinou, úžasnou dámu,  která byla nejen profíkem ve své profesi herečky, ale  byla  i vyhledávanou Čarodějkou, která uměla číst z kávové sedliny.  Ukázala mě, jak postupuje,  vlastně takový návod, ale pak  řekla :
"Holka,  zbytek je na Tobě. Buďto to v Tobě je, nebo není.
Třeba to  co jsem Ti  dneska ukázala, se Ti bude jednou hodit..."


Pak šla léta a já si na bílý hrníček ani  nevzpomněla…..
Až po letech se něco  v mém životě přihodilo a já  jsem se dost trápila. A najednou  mě "náhoda" připomněla tu vnitřně nádhernou ženskou a do  ruky se mi  dostal bílý otlučený hrneček s talířkem.

K  tomu jsem zkoušela  číst i z ruky..A ono to  spolu dohromady  fungovalo….  Byl to útěk od vlastní bolesti, když jsem se snažila  pomoci a  poradit těm druhým...
O něco později jsem díky další „náhodě“ zjistila, že můžu číst osudy lidí i z jejich fotografie.

Velké díky té statečné dámě "tam  nahoru". Ta úžasná dáma, která změnila můj život,  se jmenovala Helenka  Růžičková...

Nejdříve jsem to samozřejmě  zkoušela na svém okolí - tak  trochu v legraci. Na kamarádkách,  sousedkách, kolegyních…. Dnes vykládám i těm, co zavolají  a  požádají o konzultaci. 
A jsem moc ráda a těší mě,  když si na mě dotyční vzpomenou a dají o sobě  vědět, že  vyšlo…. Že mám zpětnou vazbu.
Je to osobní kontakt s  lidmi, proto nemohu číst  na dálku. Osobní kontakt upřednostňuji i v jiných oblastech,   výklad je vždy daleko přesnější a podrobnější.

Záleží jen na Vás,  co od Čarodějky  očekáváte, jaké jsou Vaše časové a prostorové možnosti,  stačí si najít tu  Vaši Čarodějku, která Vám poradí, která  Vám vyjde vstříc.

Také  bych se zde měla zmínit i o materiálních a  přízemních  "věcech", jako je odměna.  Hodně lidí se na to ptá,  jsou to i časté otázky v  diskuzích na internetu.

Už "staré cikánky",  které u ohňů  vykládaly z ruky říkaly,
že musí dostat nějakou  odměnu (jedno jakou), aby se věštba naplnila. Nevím  jak to  holky dělaly při věštbách záporných.

Nicméně....  odměnu by si Čarodějka měla vzít. -
Symbolickou, za čas a  vydanou  energii.
Rovnováha musí fungovat.
Určitě  by si z věštění neměla Čarodějka dělat  byznys a rozhodně by neměla svých schopností (daru)  zneužívat.. Pokud jsme dostali dar, jistě ne k tomu, abychom na něm stavěli domy, kupovali drahá auta, zvyšovali vlastní ego.
V esoterice víc než kde jinde musí fungovat pokora a odpovědnost.


Liana*