Nedávný článek od J. Kvasnici, který prolétl internetem a vyprávěl o vlcích, mě připomněl můj osobní příběh, setkání tváří v tvář s touhle okouzlující šelmičkou..
Je to už přece jen pár let, kdy mě kamarád říkal, že pomáhá jedné statečné paní, která svůj život zasvětila pomáhání opuštěným zvířatům. Zaměřila se hlavně na handicapovaná a exotická zvířátka. Záslužná práce, kterou ale někteří lidé ocenili tím, že na ní uspořádali nechutnou bulvární kampaň. Kamarád mě vyprávěl, že se paní starala i o několik vlků a v té době měla v útulku jednoho vlčka, bohužel po nějakém zranění, chyběla mu jedna packa.
Samozřejmě, že to vzbudilo můj zájem a tak mě kamarád jednoho dne vzal sebou.
Když jsme přijeli a vešli do areálu, majitelka útulku zrovna obcházela své svěřence, nečekala nás. Kamarád nás v krátkosti představil a také prozradil, že jsem chtěla vidět na vlastní oči jejího třínohého „nájemníka“. Majitelka nám s trochou ironie sdělila, že jsme si nemohli vybrat lepší chvilku, vlček byl totiž zrovna vypuštěn na venčení a proběhnutí...
Však jsem ho také záhy viděla. Stál proti mně, oči upřené do mých. Z jedné strany stál kamarád, z druhé strany majitelka. Paní mě tichým hlasem ujistila, že mě ta hypnotizující šelma ASI nic neudělá, ale že nemám pro jistotu dělat žádné pohyby, natož pak prudké. Rada byla míněna dobře, ale úplně zbytečně. Nemohla jsem hnout ani palcem u nohy, jako bych zkameněla.
Byl to ten chlupáč, nebo můj vlastní strach ? A proč si vybral k hypnóze právě mě ? Proč ne kamaráda ? Najednou se vlk pohnul. Pomalu, do kruhu kolem mě, jen trochu poskakoval vzhledem ke svému handicapu. Ani jsem se nepohnula, nešlo to ani kdybych chtěla. Jen jsem si tiše říkala „Kliiiiid, dýchej klidně, zhluboka, nehýbej se, nesmíš na něj tak civět…“ Vlk stále v kruhu, ale už za mnou. Cítila jsem jeho pohled v zádech, i to, že se blíží v tom svém vlčím kruhu blíž a blíž.. Stála jsem tam, ruce podél těla a snažila jsem se nebát. Kradmo jsem se podívala na kamaráda i na majitelku útulku. Jejich pohledům jsem nerozuměla, byly tak rozdílné. Zatím co na mě (nebo za mě) kamarád koukal až vyjeveně s otevřenou pusou, majitelka se potutelně usmívala…. Ještě mě hlavou proběhla otázka „Je to celé dobře, nebo špatně ?“ a v tom jsem to cítila…….
Na ruce jsem cítila chlupy, teplo a pak vlhko. Chlupáč zabořil svůj čenich do mé dlaně a následně jí olízl… Moje prsty trochu škubly a ta úžasná a fascinující šelma se hned potom vzdálila.
Byl to zvláštní pocit. Výjimečnost okamžiku, která se už nikdy, nikdy nebude opakovat.
To vlčí pohlazení si budu pamatovat navždy…
http://liana-carodejnice.svet-stranek.cz/img/obraz ky/91aa6af7cf4172a1ad02ceca03bc1274.jpg?nocache=13 2
http://liana-carodejnice.svet-stranek.cz/img/obraz ky/1da420b22069c7f876ae082a682b0a2a.jpg?nocache=19 0
