Čtvrt hodiny čekání...:ESOTERIKA - MAGIE

Čtvrt hodiny čekání :

Na konci týdne jsem měla jakési jednání a na místo určení jsem dorazila o něco dříve. Kdyby bylo trochu lepší počasí, asi bych si na chvilku sedla do nedalekého parku, ale foukalo a tak jsem zůstala sedět v autě, naproti jedné pražské nemocnici. Nálada i přes to, že byl konec týdne a přede mnou byl relax víkend, nebyla nikterak růžová. Znuděně a přiznám, že asi i tupě, jsem zírala na protější vchod do špitálu, kde se dveře „netrhly“. Lidé vcházeli a vycházeli, trochu se mě jejich postavy slévaly v jeden celek.

Pak jsem začala sledovat jejich obličeje, jejich výrazy, odhadovala jejich nálady. A najednou jsem přesně věděla, jak bude pokračovat moje rozepsaná knížka, jejíž text mám stále ještě více v hlavě, než na papíře.

Kolik lidí projde dveřmi zdravotnických zařízení s nejrůznějšími nemocemi, kolik lidí se potýká s fyzickou bolestí nebo strachem o holý život. Stojím před jednou jedinou nemocnicí a lidí bych se nedopočítala. A kolik jich je na celém světě ?
Kolik lidí navštíví lékaře za den, za týden, za měsíc ? A já sedím v autě a řeším problém času a nervuji se, zda klient dorazí a jak jednání dopadne.

Kolik z nás řeší žabomyší problémy ve srovnání s těmi lidmi, co opravdu trpí ? A přesto jsou tu lidé, kteří se rozhodli svůj problém řešit už tím, že překročili práh ordinace. Jeden člověk si při odchodu na ulici dodává s úsměvem sebevědomí a víru, že bude lépe. Druhý má tvář pokřivenou bolestí, ale odhodlanou bojovat a nevzdat. A já věřím, že každý z nich ten svůj zápas vyhraje.

Človíčku milý, příteli můj, příteli jiného přítele…..nech malichernosti světa v šuplíku.
Zvedni hlavu, narovnej páteř a ramena, nech vykouknout své sluníčko v srdci, které je jen schované za mráčky strachu a smutku. Usměj se klidně, i kdyby měl být ten první úsměv trochu křečovitý. Ale věř, že to stojí za to vstoupit do „ringu života“ a pokud opravdu chceš, prohrát nemůžeš….

Liana♥